Blog

Zkuste si na chvíli představit, že by najednou neexistoval Google. A taky Seznam a Bing. A vůbec všechny fulltexty a zbožáky.

Co by na takovém internetu dělali uživatelé? Přestali by číst články a nakupovat v e-shopech? Nejspíš ne. Tak co by četli? Kde by nakupovali? Podle čeho by se řídili? Chodili by na weby:

• se silnou značkou, kterou dobře znají a věří jí,
• které si pamatují a se kterými již mají z minula dobrou zkušenost,
• kde se vždy dozvěděli, co potřebovali, na kterých nikdy nenarazili, na kterých se nikdy neztratili a kde vždy všechno probíhalo bez problémů,
• které jim někdo doporučil, o kterých někde slyšeli nebo četli,
• které vystupují z řady a které se umí odlišit od ostatních,
• které na sebe uměly zajímavě nebo netradičně upozornit,
• o kterých píší a na které odkazují některé z dalších takových webů.

V našem hypotetickém světě bez vyhledávačů by spousta webů propadla, naopak řada dalších by výrazně uspěla. Co budu se svým webem dělat, abych byl mezi vítězi, nikoliv mezi poraženými? Budu:

• budovat silnou značku a dobrou pověst,
• vytvářet použitelný web plný přínosných informací a užitečných funkcí,
• snažit se, aby se ke mně návštěvníci rádi a s důvěrou vraceli,
• stavět na své odlišnosti, jedinečnosti, na svých konkurenčních výhodách,
• pracovat na všeobecném povědomí, aby se o mně mluvilo a psalo,
• snažit se objevovat na jiných webech, kde se pohybuje má cílová skupina.

Úplně stejně, jako uživatelé v našem hypotetickém světě, se snaží přemýšlet dnešní fulltextové vyhledávače při svém rozhodování, koho ve výsledcích hledání umístit výš.

A platí na ně i stejné aktivity.

Tohle je SEO.

Ohlasy na článek

• Matěj Novák: Pravda o SEO

Seznam má 54 a Google 33 procent, hlásají poslední statistiky Navrcholu.cz. Každoroční tiskové zprávy Internet Infa jsou často považovány za důvěryhodný přehled o rozložení sil vyhledávačů na českém trhu. Ve skutečnosti jsou ale podíly fulltextů nejspíš úplně jiné.

Co je vlastně český trh?

Pokud se chceme bavit o podílech vyhledávačů na českém trhu, musíme si nejprve onen relevantní trh vymezit. Což samo o sobě není úplně triviální. Nabízí se mnoho různých možností:

Počty unikátních českých návštěvníků

Reflektuje aktivní známost jednotlivých vyhledávačů mezi uživateli. Víceméně nepoužitelné, protože uživatel brouzdající po internetu celý den je započítáván stejně jako uživatel, co se připojí večer na deset minut.

Počty zobrazených pageviews českými uživateli

Nejlépe asi počty zobrazení stránek s výsledky hledání. Klasická metoda mediálního poměřování, ovšem vyhledávače nejsou klasickým mediálním prostorem, který by byl postavený na bannerových impresích, takže pageviews jsou u nich z tohoto pohledu irelevantní. Navíc tu platí nepřímá úměra – čím horší kvalita vyhledávání, tím za jinak stejných okolností více pageviews, protože se uživatelé častěji vrací z nerelevantních stránek zpátky do výsledků hledání. To asi není měřítko, jakým bychom chtěli posuzovat tržní úspěšnost jednotlivých vyhledávačů.

Počet hledání resp. počet zadaných dotazů českými uživateli

Z mého pohledu nejlepší měřítko pro vyhodnocení podílů vyhledávačů. Počet hledání provedených českými uživateli by měl být očištěný o opakované dotazy téhož uživatele při návratu z nerelevantních webů či přechodech na další stránky výsledků.

Finanční příjmy z vyhledávání

Z pohledu vyhledávačů je jediným smysluplným dlouhodobým měřítkem řepa, kterou jim hledání vydělá. Při současných obchodních modelech by nás tedy mohl zajímat zejména poměr celkových search útrat v Adwords či Skliku, a to buď za české hledající uživatele, nebo za české inzerenty.

Počet prokliků není dobrým měřítkem

Další možností pak je počítat prokliky z výsledků hledání. To se dá sledovat na cílových webech počty příchozích uživatelů z jednotlivých vyhledávačů. Což je metoda, kterou používá právě třeba i Navrcholu.cz. Bohužel je významně ovlivněná chováním konkrétní cílové skupiny a dalšími okolnostmi, které s tržním podílem nemají nic společného:

• Nekvalitní vyhledávač s méně relevantními výsledky takto získá vyšší „tržní podíl“, protože jeho uživatelé budou muset z jednoho hledání prokliknout v průměru více výsledků, než dojdou k tomu správnému.
• Méně zkušení uživatelé se hůře orientují na stránkách a mohou mít sklony méně číst a více zběsile a náhodně klikat na jakékoliv i jen lehce povědomé odkazy. Nejsem bez nějakého testování schopen říct, zda to povede k menšímu (prokliknou se hned prvním odkazem pryč a už se nevrátí) či většímu (proklikají si všechno, zatímco zkušený uživatel jde rovnou na slibně vypadající odkaz) počtu celkových prokliků, každopádně to naše číslo nějak ovlivní.
• Zkušenější uživatelé si často preventivně rozkliknou více výsledků do nových tabů a teprve potom je postupně procházejí, zatímco ti méně zkušení se mohou spokojit už s prvním výsledkem.
• A tak podobně.

Odlišné chování různých skupin uživatelů tak může způsobit nezanedbatelné rozdíly v těchto statistikách na jednu či na druhou stranu, aniž by to cokoliv říkalo o tržním podílů jednotlivých vyhledávačů. Můj ničím nepodpožený pocitový odhad je, že celkově to jde spíš ve prospěch Seznamu a na úkor Google.

Ale to by se asi dalo s přihmouřením oka přehlédnout, kdyby kdyby tu nebyla ještě jedna věc. Vždycky je tu nějaká „ještě jedna věc“.

Nejpalčivější problém? Nereprezentativní vzorek webů!

Důležité je uvědomit si, že Seznam posílá úplně všechny své české uživatele výhradně na české weby (pomiňme teď hledání ve světě – používá to vůbec někdo?). Google posílá nemalou část z nich i jinam do světa.

Navrcholu.cz přitom měří pouze na českých webech.

Do statistiky Navrcholu.cz tedy padají naprosto všechny prokliky ze Seznamu, ale jen část prokliků z Google a dalších světových vyhledávačů!

Můžeme se teď bavit, jak velkou odchylku oproti reálnému podílu vyhledávačů všechny uvedené chyby zaviní. Já si myslím, že poměrně zásadní. A vůbec bych se nedivil, kdyby měl ve skutečnosti Google už nějakou dobu srovnatelný počet hledání českými uživateli jako Seznam. Nebo klidně i více.

Není to tržní podíl vyhledávačů

Kde ale vzít věrohodnější statistiky? Nikde. Je to smutné, ale opravdu nikde.

Hodnoty, které by nás zajímaly, vyhledávače nezveřejňují nebo dokonce ani nesledují. Všechny české měřicí systémy jsou z uvedených důvodů nepoužitelné. O mnoho lepší by byla třeba obdobná data z Google Analytics, ta ale není reálné jakkoliv získat.

Abych tedy nebyl špatně pochopen, reporty od Navrcholu.cz vůbec nezavrhuji. Právě naopak, při vší téhle bídě je to stále jeden z nejlepších dostupných zdrojů a díky za ně. Jenom je potřeba z nich číst pouze to, co tam je. Tedy z jakých vyhledávačů chodí různí uživatelé na české weby. Nic víc, nic míň.

S reálnými podíly vyhledávačů na českém trhu, tak jak alespoň já tento pojem intuitivně chápu, mají statistiky Navrcholu.cz pramálo společného.

Ostatně se sluší zdůraznit, že Internet Info nikdy ani nic jiného netvrdilo a ve svých tiskových zprávách a metodikách bylo vždy úzkostlivě přesné. Za zcestnou intrerpretaci si mohou až média a čtenáři sami.

Co ještě o Honzíkovi a Terezce nevíte a ani jste nikdy vědět nechtěli…

• Terezka s Honzíkem se znají ze školy, kde se oba podíleli na vydávání Studentského listu.
• Dohromady se dali 20. srpna 2005 při sjíždění Sázavy poté, co se Honzík vloudil k Terezce do stanu pod průhlednou záminkou “jsem strýček Baloun a budu u vás bydlet”.
• Dodnes se nemohou dohodnout, zda sbalila ona jeho, nebo on ji.
• Jen několik dní nato Terezka ukázala, jakých obětí je v novém vztahu schopna, když s Honzíkem dobrovolně jela na víkendovou akci plnou programátorů, ajtíků a jiných asociálů.
• Jsou jedním z mála párů, kde ona je lepším řidičem než on.
• Domácí práce mají spravedlivě rozdělené. Honzík vaří a myje nádobí, zatímco Terezka opravuje auto a přezouvá na něm gumy.
• Terezka zjistila až příliš pozdě, že do Honzíkovy definice slova “procházka” zapadají i lana, helmy a úvazky.
• Jsou jedním z mála párů, které se nepohádaly při sjíždění řeky Ploučnice.
• U moře spolu byli do svatby pouze jednou. Na dvě hodiny. Na nudapláži.
• K zasnoubení došlo v sobotu 10. ledna 2009 a zahrnovalo výbornou večeři, procházku zasněženou krajinou, rozházené okvětní lístky růží, romantickou hudbu a klečení na podlaze.
• Ještě spolu nestrávili ani jeden Štědrý večer, protože Honzík odmítá jíst zaživa vařené šneky a Terezka odmítá u stromečku zpívat koledy.
• Se svými obsesemi se vzájemně doplňují. Terezka má sklony neustále luxovat, Honzík zase leštit již vyleštěné skleničky.
• V noci spí otočeni zadky k sobě.

Marek Prokop se ve svém článku Best practices vs. big ideas dotkl myšlenky, která platí snad ve všech oborech lidského činění. Našel jsem teď mezi svýma osobníma poznámka jednu, co jsem si napsal někdy před sedmi osmi lety:

„Život, jazz, novinařina, webdesign – je to stejné. Všude musí člověk nejprve naprosto dokonale ovládat základní pravidla. A pak je může začít směle porušovat. Ovšem i při tom porušování je musí mít neustále na paměti a být si v každém okamžiku vědom, že je porušuje.“

Třeba s takovým jazzem. Nejdřív musíte ovládat nástroj, naučit se noty a stupnice. Výborně, jste dobrým žákem lidové školy umění. Můžete hrát třeba popík. Ale zkuste si nějakou volnou jazzovou improvizaci! Budete mačkat náhodné tóny, bude to falešné a nebude se to dát poslouchat. Nebo opřete kytaru o kombo – chytí zpětnou vazbu a všichni okolo vás seřvou, že jste blb a že to neumíte vypnout.

Pak začnete doškálně improvizovat v rámci daných tónorodů, naučíte se rychlé běhy, nadrtíte se pár licků. Holky vás budou obdivovat, už jste schopní hrát třeba bigbít nebo blues. Zpětná vazba a zkreslená kytara budou vaším denním chlebem. Ale pořád budete omezeni těmi několika základními tóny stupnice, ostatní tóny jsou pro vás tabu. Když na ně sáhnete, bude to falešný, bude to znít jako chyba a přehmat.

Tak se vrhnete do světa harmonických vybočení, naučíte se vystavovat a rozvádět tenze a spoustu dalších podivných věcí. Prostě začnete porušovat všechna ta doškálná pravidla, která jste se předtím tak pracně nadrtili. Ale najednou už to nebude falešné. V těch starých dobrých několika doškálných tónech už totiž máte jistou půdu pod nohama. Můžete se od nich kdykoliv vydat třebas na dobrodružnou cestu alterovaných divností a umíte se k nim ve vhodnou chvíli zase vrátit.

A pak jednoho dne uděláte koncert, kdy se během večera nedotknete strun, kytaru budete mít celou dobu opřenou o kombo a na něm budete jenom točit s čudlíky. Bude to houkat a dělat roztodivné zvuky. Ale není to stejné, jako kdysi. Všichni budou říkat, jak je to skvělé, nápadité a neotřelé. Není to omyl ani náhoda. Už to tak chcete a je to váš záměr. Už jste překonali své řemeslo. Jste dál, než kdokoliv jiný.

Související odkazy:

• Marek Prokop: Best practices vs. big ideas
• Martin Malý: O obcházení bezpečnostní politiky

Retvítování je v poslední době in. Když někdo retvítne váš tvít, tak to znamená, že ho tvítne i do svého tvitru. Prostě ho forvardne vlastním folourům, aby jako taky věděli.

Kupříkladu tenhle tvít se dá retvítnout třeba takhle:

RT @jantichy: Nepíšete moc dlouhé tvíty? Neházíte svým retvítuchtivým folourům klacky pod nohy? http://jdem.cz/bngu2

Když vás budou vaši folouři hodně retvítovat, bude se o vás na tvitru víc vědět a budete tak získávat další a další nové foloury. Což je supa, hlavně pro vaše tvitrego neboli pro délku vašeho tvitršamšuly.

Pokud ale tvítujete příliš dlouhé tvíty, musí je vaši folouři při retvítování zkracovat a přepisovat, aby se jim vešlo. Na což se spíš rovnou vykvajznou. Ulehčete jim práci a pište své tvíty dostatečně krátké!

Ve zájmu růstu svého tvitrríče je tedy klíčové při tvítování nevyužívat všech 140 písmen, ale o něco méně. Kýžená rezerva, co by měla vždy zůstat, je n + 6 znaků neboli charakterů, kde n je délka vašeho jůzrnejmu včetně zavináče.

Takže v případě @jantichy by mi mělo v každém tvítu vždy zůstat nevyužitých alespoň 15 písmenek.

Obecně pak může být tvitrlogin až 15 písmen dlouhý, univerzální strop pro bezpečně retvítovatelné tvíty je proto 118 znaků.

A jestli netušíte, o čem to tady celou tu dobu, tak marš na Markovo knol.

Dneska je venku krásně. Ideální den na odhalení jedné dávno zapomenuté fotografie, kdy HoTovi bylo něco kolem dvaceti a bigbít bral poměrně vážně.

Něco mi říká, že i vy budete mít doma nějakou momentku z doby, kdy vám vlasy rostly až na zadek, zatímco na plnovous čekal člověk stále marně. Ukažte také světu své háro!