Autor: Jan Tichý

„Mám šestileté dítě a už dlouho ho zajímá vesmír, tak mu chci k Vánocům koupit dalekohled. Na internetu jsou hromady teleskopů, ale vůbec se v tom nevyznám. Nechci se napálit a koupit nějaký levný šmejd. Ale zase do toho nechci zatím nasypat zbytečně moc peněz, kdyby ho to třeba po pár měsících přestalo bavit. Poradíš mi, jaký dalekohled takhle pro začátek vybrat?“

Protože se tenhle dotaz opakuje opravdu často, zkusím to sem všechno sepsat na jedno místo. Text je psaný pro rodiče, kteří sami nejsou astronomové. Cílem je dát vám návod, co od prvního dalekohledu čekat a co ne, čemu se při nákupu vyhnout, jaké typy dalekohledů dávají pro děti smysl, jaký rozpočet dává realisticky smysl. A na závěr i několik konkrétních doporučení.

 

---

1. Než něco koupíte, zajděte na hvězdárnu

Abychom předešli zklamání, musíme začít nastavením reálných očekávání. Tohle vám totiž předem málokdo řekne. Internet je plný nádherných barevných fotek mlhovin a galaxií. Tak to ale v okuláru nikdy neuvidíte. S čím tedy u začátečnického dalekohledu počítat?

• Měsíc a otevřené hvězdokupy budou pěkné. Obojí je jasné a kontrastní a i v relativně malém dalekohledu je „wow efekt“ zaručen.
• Hvězdy budou pořád tečky, občas navíc možná trochu zdeformované. Vysoké přiblížení je nezvětší, jenom zlepší jejich jas a rozlišení.
• Planety a planetární mlhoviny budou mrňavé, zpravidla i rozmazané. Rozhodně to nebudou obří koule, všechno bude ještě menší, než byste i po přečtení tohoto odstavce čekali.
• Pravděpodobně uvidíte i měsíce a pásy u Jupitera, prstenec u Saturnu nebo fáze u Venuše. Spíš ale neuvidíte velkou skvrnu Jupitera, polární čepičky Marsu a další podobné taháky.
• Kulové hvězdokupy a komety budou jen nejasné šedé rozmazané flíčky, a to jen ty jasnější.
• Galaxie a mlhoviny neuvidíte vůbec nebo jen v náznaku a velké tmě. A pokud, tak budou mlhavé. A rozhodně nebudou barevné, ale šedé.
• Pozorování Slunce tady vůbec neřeším. Tohle chce speciální výbavu a filtry a pokud přesně nevíte, co děláte, tak je to fakt o hubu. Totiž o oči. Takže tuhle ambici odložte na jindy. A rozhodně to vůbec ani trochu nepatří k dalekohledu pro děti. Naopak dětem důrazně vysvětlete, že do Slunce nesmí vaším domácím dalekohledem nikdy nikdy nikdy koukat.

Než něco koupíte domů, nechte dítě párkrát podívat se do nějakého cizího dalekohledu. Ať vidí, jak to všechno skutečně vypadá. Vyrazte za dobrého počasí na některou hvězdárnu, stavte se na mém veřejném pozorování, vypůjčte si dalekohled na víkend. Když potomka neuchvátí ani obraz z Königa, tak váš začátečnický dalekohled lepší nebude. A naopak, když ho to nadchne, bude mít později daleko větší radost i ze svého nového dárku.

 

---

2. Pár věcí si ujasněte hned na začátku

Ještě než se začtete dál, odpovězte si (zatím takhle intuitivně a bez znalosti dalších věcí) na několik základních otázek:

1. Jak vážně to myslíte? Chcete to jen zkusit, nebo máte rovnou větší ambice? Má to být jen hezký dárek, který bude stát za oknem nebo na balkóně a občas do něj někdo koukne? Nebo zamýšlíte s dítětem chodit ven a něco vážně pozorovat? To vyžaduje čas, energii a alespoň základní přípravu. Plánujete sestavu do budoucna průběžně vylepšovat a obměňovat?
2. Co je váš hlavní cíl? Chcete hlavně vizuální pozorování, tedy dívat se očima do okuláru? Nebo vás láká i fotografování? Tohle ale rovnou odpovím za vás. Astrofotografie je úplně samostatná disciplína s úplně jiným vybavením a řádově vyšším rozpočtem. Takže se tu bavíme o vizuálu. Samozřejmě mobil můžete na okulár připlácnout vždycky, jenom neočekávejte fotky, kterými byste se chtěli chlubit kamarádům na Facebooku.
3. Co chcete pozorovat? Měsíc, otevřené hvězdokupy nebo mrňavé planety zvládne prakticky každý dalekohled. Naproti tomu naprostou většinu galaxií, mlhovin, planetárek nebo detaily planet si už se startovním teleskopem moc neužijete. Jste s tím ok, nebo se rovnou budete koukat po něčem dražším?
4. Kde budete pozorovat? Máte tmavou oblohu na chalupě či na vesnici, nebo jen přesvětlené městské nebe? Bude stát dalekohled hlavně doma na balkóně, nebo s ním budete často jezdit autem? Větší dalekohled udělá vždy víc muziky, ale zase je těžký na stěhování.
5. Kolik chcete investovat? Určete si jak ideál, tak i strop, kam až byste byli ochotní zajít, kdyby to stálo za to. Ale ať máte hned představu o řádech: pod cca 6.000 Kč neseženete ani smysluplný teleskop pro děti, kolem 10.000 Kč už pořídíte použitelný základní přístroj pro děti i dospělé, 15.000 Kč je zlatá střední cesta pro začínající dospělé, za 20.000 Kč už to bude luxusní top začátečnická výbava. A vždy platí, že čím více peněz, tím pak bude vždy nějaký zásadní parametr lepší. A taky to teda nemá žádný horní strop (true story!).

 

---

3. Co všechno při výběru dalekohledu řešit?

Pokud nechcete téma dalekohledů vůbec studovat a potřebujete jen slepé doporučení na konkrétní model, rovnou přeskočte až na konec článku.

Dříve či později ale bude dobré se v tom trochu zorientovat. Jinak nebudete chápat, jak vlastně ten váš dalekohled funguje. Takže je lepší se do toho vrhnout už teď před koupí.

Zkusím vše vysvětlit polopaticky. Dám vám tu jen naprosto základní přehled, abyste věděli nejen to, jaký dalekohled chcete, ale i proč.

 

---

3.1 Typ dalekohledu

Teleskopů existuje celá řada. V amatérské astronomii se ale potkáte hlavně s těmito třemi, které snadno rozeznáte podle jejich velikosti a podoby.

 

---

3.2 Důležité parametry dalekohledu

Konkrétní hodnoty a doporučení tu dále budu uvádět už jen právě pro výše zvolený Newton.

• Průměr objektivu (apertura) – Zjednodušeně tloušťka tubusu. Pro nás klíčový parametr. Čím větší průměr, tím více světla dalekohled posbírá, tím lépe uvidíte slabé objekty a tím více detailů na objektech rozlišíte. U začátečnických Newtonů je 130 mm fakt absolutní minimum, dalekohled pro malé děti, 150 mm spodní začátečnický kompromis, 200 mm rozumná zlatá střední cesta, co vám vydrží na dlouho, 250 mm už má i leckterý pokročilejší pozorovatel.
• Ohnisková vzdálenost (ohnisko, délka) – U Newtonů je to zjednodušeně délka tubusu. Čím delší ohnisko, tím více bude dalekohled zvětšovat/přibližovat. Což ale nemusí být vždy chtěné, viz dále. Navíc s hodně dlouhými ohnisky se začátečníkům blbě pracuje. Delší dalekohled je také větší, těžší, méně skladný, špatně přenositelný. U začátečnických Newtonů se koukáme nejčastěji po ohniskách v rozmezí mezi krátkým 650 mm až dlouhým 1200 mm.
• Zvětšení (přiblížení) – Okamžitě zapomeňte na to, že čím větší zvětšení, tím lepší. Ignorujte marketingové nesmysly typu „zvětšení až 600ד. Příliš velké zvětšení jen rozplizne nekontrastní tmavý rozmazaný objekt. Navíc ořízne skutečné zorné pole, takže se toho do okuláru vejde „méně“. Zvětšení potřebujete tak akorát. U menších začátečnických Newtonů dává smysl zvětšení 25–60× pro celý Měsíc, otevřené hvězdokupy, velké mlhoviny, galaxie a vůbec brouzdání po obloze; 80–150× pro planety, planetární mlhoviny nebo detaily na Měsíci. Nejčastěji budete pozorovat se zvětšením někde mezi 50–100×. Zvětšení se mění použitým okulárem.
• Typ tubusu (plnotubusový vs. příhradový) – Plnotubus je souvislá uzavřená roura, příhradový je otevřený a část tubusu má nahrazenou jen nosnými tyčemi. Příhradové (například Sky-Watcher FlexTube) vypadají víc cool, jsou lehčí, snadněji se převážejí, lépe vyrovnávají teploty. Ale boční parazitní světlo u nich zhoršuje kvalitu obrazu, jsou citlivější na seřízení a obecně náchylnější na nešetrné zacházení. Pro děti proto chcete rozhodně plnotubus.

 

---

3.3 Okuláry

Okulár je „kukátko“, do kterého se díváte. Při výběru dalekohledu nemusíte pro začátek okuláry příliš řešit, obvykle bývají v krabici rovnou dva tři přibalené (takzvané setové okuláry). Každopádně i tak je dobré o okulárech pár věcí vědět.

• Okulár určuje výsledné zvětšení obrazu – Zvětšení je ve skutečnosti dáno nejen ohniskovou vzdáleností dalekohledu (viz výše, čím delší ohnisko, tím vyšší zvětšení), ale i ohniskovou vzdáleností okuláru (čím delší ohnisko, tím nižší zvětšení). Přičemž stačí tato dvě čísla vydělit mezi sebou. Takže když na dalekohled s ohniskem 1200 mm nasadíte okulár s ohniskem 24 mm, dostanete zvětšení 1200 / 24 = 50×.
• Jak se mění zvětšení obrazu? – Ohnisko konkrétního dalekohledu je pořád stejné, takže je prostě potřeba mít ve výbavě několik různých okulárů, které během pozorování prohazujete. Společně s dalekohledem obvykle najdete v balení dva tři setové okuláry, které budou pokrývat alespoň základní smysluplná zvětšení (třeba něco jako 30× a 70×).
• Setové okuláry nebývají nic moc – Pro začátek určitě stačí. Každopádně počítejte spíš s tím, že jedním z prvních upgradů po pořízení dalekohledu bude právě postupný nákup dalších okulárů. Jednak kvůli lepší optice, protože kvalitní okulár dokáže opravdu citelně zlepšit obraz. A jednak kvůli širší paletě ohniskových vzdáleností, a tedy i možných zvětšení.
• Vyhněte se zoomovacím okulárům – U těch se dá zvětšení měnit jenom otáčením kolečka. Většinou stojí za pendrek a je lepší místo toho mít více pevných okulárů a prohazovat si je.
• Barlow je zlo – Jedná se o přídavnou čočku, která vám třeba ještě 2× zvýší zvětšení. Jednak už víte, že vyšší zvětšení nechcete. Ale zejména kvalitní Barlow stojí sám o sobě třeba desítku. Pokud je nějaký Barlow inzerovaný jako součást dalekohledu za šestku, tak je jistota, že to je šmejd, který jen obraz zničí a zlikviduje. Prostě jakmile u začátečnického dalekohledu vidíte napsané slovo „Barlow“, utíkejte pryč.

 

---

3.4 Montáž

Montáž je souhrnný název pro stativ a hlavu, na kterých dalekohled stojí. Ač to tak nevypadá, montáž je kriticky důležitá součást celé výbavy, protože často rozhoduje o tom, zda bude pozorování příjemné, nebo frustrující. Montáží je řada typů, ty relevantní pro nás:

💡  Hned tu jen ujasním terminologii, abyste nebyli na e-shopech nebo v diskuzích zmatení. Celé kombinaci „Newtonův dalekohled uchycený v Dobsonově montáži“ se často říká prostě „Dobson“. Takže tohle slovo může podle kontextu někdy znamenat jen tu krabici, ale jindy celou sestavu včetně dalekohledu.

 

---

3.5 Další příslušenství a vybavení

Tohle byly ty důležité věci, které byste měli řešit. Při procházení obchodů budete ale narážet na řadu dalších pojmů a parametrů, tak jenom stručně, ať aspoň tušíte, o čem je řeč:

• Okulárový výtah – Díra v dalekohledu, do které se upínají okuláry. Po straně má kolečka, jejichž točením vyjíždí okulár výš nebo níže – a tím se ostří obraz. Okulárový výtah je vždy standardní součástí dalekohledu, takže ho nemusíte nijak řešit.
• Hledáček – Malinký druhý dalekohled, který přiděláte zboku na velký tubus. Má typicky hodně malé zvětšení a široké zorné pole a slouží k rychlému nalezení a zaměření cílového objektu. Nějaký hledáček je vždy standardní součástí dalekohledu, takže ho nemusíte nijak řešit.
• Filtry – Podle jejich typu nějak mění obraz. Šroubují se nejčastěji zespoda na okulár. Nepropadněte dojmu, že musíte nakoupit hromady filtrů. Minimálně na začátku nebudete potřebovat žádný, s velkým průměrem dalekohledu možná později nějaký měsíční a mlhovinový. A to je tak všechno.
• Sluneční filtry – Jak už jsem zmiňoval na začátku článku, tohle na dětský dalekohled vůbec nepatří. Děti by vůbec neměly mít přístup k dalekohledu, který je byť i jen teoreticky možné otočit na Slunce.
• GoTo navádění – Elektronické ovládání montáže, která pak sama zabudovanými motorky najíždí na vybrané objekty. Naprosto parádní záležitost a pro pokročilé astronomy už dneska nutnost. Ale cenově úplně mimo naši začátečnickou sestavu pro děti. To ale není vůbec na škodu! Ruční ovládání bez elektroniky vás donutí naučit se orientovat na obloze, což je k nezaplacení.

 

---

4. Na co si dát pozor?

Než si řekneme finální verdikt, shrňme si ještě předtím varovné signály, které by vám měly v hlavě hned rozsvítit červenou kontrolku. Protože tohle dokáže tenhle koníček zabít hned na začátku:

❌  Nízká cena pod 6.000 Kč, zejména různé levné lidloskopy a jiné sady z hobbymarketů.

❌  Levný čočkový dalekohled (refraktor) bude mít nedostatečný průměr a barevné vady.

❌  Příliš malý průměr objektivu pod 130 až 150 mm.

❌  Na obalu důraz na velké zvětšení místo průměru, ohniska, světelnosti.

❌  Žádné technické specifikace, ale hromada doplňků za málo peněz.

❌  Chatrná trojnožka, lehká plastová nebo hliníková nestabilní montáž.

❌  Paralaktická (ekvatoriální) montáž pro začátečníka.

❌  Plastový tubus, plastový okulárový výtah, plastové čočky.

❌  Jeden zoomovací okulár je téměř vždy horší než několik pevných okulárů.

❌  Barlow člen, zejména pokud je pevně zabudovaný v dalekohledu.

 

---

5. Po jakém dalekohledu se tedy dívat?

Pojďme si tedy konečně shrnout ideální startovací dalekohled pro děti a začátečníky:

✅  Zrcadlový dalekohled Newton – Konstrukčně jednoduchý, za nízkou cenu nabízí velký průměr. Univerzální teleskop pro Měsíc, planety, hvězdokupy, při větších průměrech i mlhoviny a galaxie. Nejlepší poměr cena/výkon.

✅  Azimutální montáž Dobson – Stabilní otočná „krabice“ ležící na zemi nebo podstavci, děti snadno dosáhnou k okuláru. Přímočará a intuitivní, snadno se sestaví a ustaví, hýbe se s ní „nahoru a dolů, doprava a doleva“.

✅  Průměr je klíčový – Čím širší tubus, tím více světla nasbíráte a tím slabší objekty uvidíte. Ale také tím mohutnější a těžší celý dalekohled bude. Vybíráte mezi úzkým tintítkem 130 mm až širokým dělem 250 mm.

✅  Ohnisková vzdálenost – Čím delší tubus, tím větší přiblížení. Ale také tím delší, těžší a neobratnější roura. Vybíráte mezi kompaktním 650 mm až dlouhým 1200 mm.

✅  Plnotubus – Souvislá uzavřená roura bez otevřené konstrukce a příhradových tyčí. Méně náchylné na parazitní světlo a mechanické rozštelování při nešetrném zacházení.

✅  Obvyklá výbava – Zejména okulárový výtah, hledáček, minimálně dva setové okuláry nabízející zvětšení někde mezi 25–100×.

A teď to celé konkretizujeme do základních modelových scénářů. První číslo před lomítkem znamená vždy průměr, druhé číslo za lomítkem ohniskovou vzdálenost:

 

---

Dalekohled pro děti, rozpočet kolem 6.000 Kč

👉  Newton 130/650 na Dobsonově montáži
👉  Například Bresser Messier Dobson 5” 130/650

Rodinný dalekohled, rozpočet kolem 10.000 Kč

👉  Newton 150/750 nebo 150/1200 na Dobsonově montáži
👉  Například Bresser Messier Dobson 6” 150/750 nebo Bresser Messier Dobson 6” 150/1200 nebo Sky-Watcher Dobson 6” Classic 150/1200

Dalekohled pro začínající dospělé, rozpočet kolem 15.000 Kč

👉  Newton 200/1200 na Dobsonově montáži
👉  Například Sky-Watcher Dobson 8” Classic 200/1200 nebo GSO Dobson 200/1250 nebo Omegon ProDob 8″ 200/1200 nebo Bresser Messier Dobson 8” 203/1218

Parádní dalekohled pro dospělé, rozpočet kolem 20.000 Kč

👉  Newton 250/1200 na Dobsonově montáži
👉  Například Sky-Watcher Dobson 10” Classic 254/1200 nebo GSO Dobson 250/1250 nebo Bresser Messier Dobson 10” 254/1270

---

6. Kde se poradit a kde nakupovat?

Chcete si na dané téma načíst víc?

• Jan Tichý: Amatérské dalekohledy a vše kolem nich
• Astro.cz: Celá sekce s radami
• Ivo Zajonc: Seriál Teleskopie
• Pavel Cagaš: Jak kupovat dalekohled
• Miloš Motejl: Jak si vybrat hvězdářský dalekohled?

Pokud si nejste jistí, je vždy lepší se před nákupem ještě s někým poradit:

• Webový diskuzní server Astro fórum
• Facebooková skupina Pozorování hvězdářskými dalekohledy a teleskopy
• Stavte se v Supra Dalekohledy za Honzou Zahajským, který ví vše a poradí se vším.

A kde pak koupit? Za mě například v těchto ověřených obchodech (odkaz vede vždy přímo do relevantní kategorie):

• Supra Dalekohledy
• MOTY-OPTIK
• Hvězdář.cz

Karak – naprostá klasika, budujete cestičky, házením kostek bojujete s příšerama, sbíráte cestou poklady, na konci pak bojujete s drakem, 5leté dítě to už dá, 8leté z toho bude nadšené. U nás jedna z nejoblíbenějších her, úplně ideální neuvěřitelně povedená rodinná hra, zábavná a tak akorát složitá. Určitě k tomu kupte rozšíření Pána Karaku, s ním to pro 3+ hráče dostává úplně nový rozměr. Pokud jste fajnšmekři, dříve či později si k tomu ještě navíc pořídíte z 3D tiskárny postavičky a herní plán.

Ze stejného soudku pak existuje na Farao – tajemství prastaré hrobky, což je taková složitější verze Karaku. Naopak pro menší děti existují odlehčené verze „á la Karak“, my máme Tajemný hrad, který už i 3letý hraje v pohodě.

Takenoko – pěstujete bambus a krmíte pandy. Tím se plní různé úkoly a dostávají za to body. Další pěkná srozumitelná rodinná hra s hezkým příběhem pro děti. Až vás začne základní varianta nudit, pořiďte si rozšíření, ve kterém do hry přibude pandice, co rodí panďátka, se kterým trochu naroste složitost pravidel, kde co jak sledovat a plnit.

Ticket To Ride (Jízdenky prosím) – další hra, kde se plní různé úkoly a dostávají za to body, tady to spočívá v tom, že na mapě propojujete různá města vlakovými tratěmi. Má to řadu různých variant, lišících se hlavně v mapě, ale lehce i v dílčích pravidlech. Pro základní pohodové hraní doporučuju USA, pro trochu komplikovanější pravidla pak Evropa.

Divukraj – stavíte si město z karet. Jedna z obecně hodně doporučovaných a chválených her. Oproti předchozím relativně složitější, strategická, na delší dobu.

Doba kamenná – taky se buduje a staví město.

Dominion je ultimátní klasika, etalon celé „deck-building“ rodiny her. Znám hodně lidí, kteří prohlašují, že po pořízení Dominionu už v životě nepotřebují žádnou jinou hru. Podle mě ideální hlavně pro systematické lidi, které naplňuje čistý herní mechanizmus jako takový, kombinování a systematické přemýšlení, obecně spíš pro větší děti a dospělé. Má řadu rozšíření.

Pro děti 8+ let nás teď z „dominion kategorie“ daleko víc chytnul nový kooperativní Harry Potter: Boj o Bradavice. Vydrží to na delší dobu, protože to má sedm levelů podle sedmi ročníků v bradavické škole, každý level je vždy o nějaký další prvek složitější a delší. Navíc ne všechny levely vyhrajete napoprvé, takže to vyjde na mnoho večerů. Přiznání, my jsme poslední level ani po mnoha hraních zatím nikdy nevyhráli. Ale prý to jde. Pokud se povede, tak by k němu mělo být letos česky vydané i zásadní rozšíření, které je teď zatím jen anglicky.

V podobné kategori, podobná Harry Potterovi, jeden by skoro řekl až příliš nápadně podobná, je hra Velká kniha strašlivých čar. Za nás velký špatný, v porovnání s Harry Potterem rozhodně nedoporučujeme.

Dál trochu počítací Super farmář – těch je víc variant, my teď máme Super famář Ranč. Kromě toho, že to je zábavné, tak jako vedlejší efekt je to moc fajn na naučení dítěte jednoduchému sčítání a násobení.

Kategorii „záplatovacích her“ nejlépe reprezentuje hra Patchwork. Pořizujete si během hry postupně záplaty různých tvarů a snažíte se jimi pokrýt celou svou herní plochu, tak trochu Tetris. Ze stejného soudku od stejného autora pak existuje ještě trilogie dalších podobných her, z těch máme doma nejpropracovanější a nejzábavnější Babí léto (Indian Summer).

Kvedlalové z Kvedlinburku – vaříte lektvary a snažíte se uvařit co nejvíc, aby při tom nevybuchl kotlík. Můžu během vaření lektvaru vymyslet různé strategie. Můžu jet na jistotu a stabilně vydělávat málo. Anebo zariskovat, vydělat víc, ale když mi kotlík vybuchne, tak v daném kole ostrouhám. Osobně mě jako systematika na hře jenom trochu dráždí do pravidel očividně dodatečně naroubovaná korekční pravidla zajišťující, aby hra moc nedivergovala, aby se silní nestávali ještě silnějšími a slabší ještě slabějšími.

Dále hrajeme Kingdomino, Královské rošády (zvané familiérně Hrošády), Břink! (Dračí poklad), Minecraft, Ubongo, Městečka na dlani.

Pak je tu celá velká skupina kooperativních her, kdy se nebojuje proti sobě, ale všichni dohromady hrají proti hernímu mechanizmu – takže moc pěkné pro rodinnou spolupráci s dětmi, posilování vztahů, ideální pro děti, které mají problém s prohráváním. Všechny mají společný princip, že se někde průběžně něco boří, kazí, hoří. A vy musíte pořád někde běhat a zachraňovat/hasit/stavět zpátky.

Tady je etalonem Pandemic, jezdí se po světě a léčí se zárodky různých šířících se pandemií, vedle toho musíte vyvíjet vakcíny pro konečné potlačení infekcí, v dnešní době trochu moc realistické a depresivní. Pak se často doporučují Záchranáři, co nás ale moc nebavili.

Místo obou nás z kooperativek mnohem víc baví Zakázaný ostrov, kdy se postupně potápí ostrov, na kterém jste, musíte společnými silami stihnout shromáždit a odvézt cenné historické artefakty dřív, než celý zmizí pod vodou. Existuje ještě pokročilejší varianta Zakázaná poušť, tu zatím nemáme, ale určitě na ni také dojde.

Hodně se mluví o hře Ďábelský profesor a citadela času, kde obdobně běháte po baráku a snažíte se zachránit různé historické předměty, zároveň tam ale běhá ďábelský profesor, který vám hází klacky pod nohy. Za nás je to spíš trochu rozvláčné, otravné a lehce opruz.

Naopak pro děti je úplně boží Zombie Kidz, tuhle hru Matyáš zbožňuje. Do školy lezou různý zombíci, je potřeba je vyhazovat ven a snažit se zavřít všechny vchody, aby tam přestali lézt. Bezvadný je tam to, že vedle hry jako takové je v krabici gamifikační brožurka s různými výzvami, kde si dítě postupně odškrtává, čeho dosáhlo, jednou za čas se mu tím odemkne další level samotné hry apod. Takže i když jedna samotná hra trvá třeba 10–20 minut, budete ji hrát klidně 100krát, aniž by vás začala otravovat. Vychází teď i úplně nové pokračování Zombie Teenz, už máme předobjednáno.

Pro delší období lockdownu se bude hodit Plyšová hlídka (vyprávěcí, rozvinutý příběh, mapy, zbytečně složitá pravidla) a Dračí hlídka (prostě staré dobré Dračí doupě, ale jako normální připravená hra a pro děti). Různé hry, podobnost jmen náhodná.

Poslední z kooperativek jsou naprosto ujetí Hrdinové bez záruky. Tady nemá každý svou figurku, ale všichni jezdí se všemi. Každý hráč ale může dělat jenom určité pohyby a akce. Někdo může jet jenom dopředu, jiný jen dozadu, někdo smí jezdit po eskalátorech… A zásadní věc, nesmí se u toho vůbec mluvit ani nijak jinak komunikovat. A do toho vám ubývá čas. Kdo nezažil, neuvěří, je to fakt úlet. Kromě hraní s dětmi je to bezvadná párty hra, ideální po několika pivech a panácích.

Čímž se dostáváme k dalším klasickým party hrám – Activity, Alias, Krycí jména. Pro menší děti, které už umí aspoň trochu psát, pak kooperativní jednoduchá Jedním slovem

Pak je tu celá hromada karetek, které jsou často svižnější a na kratší hraní. A taky se lépe skladují a dají se snadněji brát někam s sebou. Paměťové Memoarrr!, Safari Bar, Kdo to byl?!. Postřehové Švábí salát, Tůry Můry. Strategické Krabčáci, Spící královny, Střelené kachny, Malý princ, Skol ty skoty, Bang! a v poslední době naše zdaleka nejoblíbenější Cabo.

Převážnou většinu webů, které během dne používám, otevírám v Chrome rychle napsáním jednoho písmene do adresního řádku. Nemám vůbec žádné bookmarky ani nic podobného. Když chci e-mail, napíšu do adresního řádku M a dám Enter. Do kalendáře se dostanu přes C. Pro kontakty mám K. Písmeno A otevře Google Analytics… Je to přímočaré, intuitivní a neuvěřitelně to šetří čas.

Jak na to?

Využívám pro to funkci Chrome, která byla původně určená pro něco trochu jiného, a to pro rychlý přístup k vyhledávačům. Akorát se to dá namířt na jakýkoliv web, nejen na vyhledávače. Je to úplně snadné:

Menu > Nastavení > Vyhledávač > Spravovat vyhledávače

První, co tady hned udělejte, promažte na začátek úplně všechno, co tu najdete. Chrome sem postupem času tak nějak sám popřidával hromadu definic, které jsou ale v praxi povětšinou úplně k ničemu. Nechte si tam jenom jeden jediný výchozí vyhledávač, nejspíš budete chtít Google. Takže nakonec to bude vypadat nějak takto:

A teď už sem můžete přes tlačítko Přidat vkládat své všemožné klávesové zkratky. Například to zmiňované otevírání e-mailu zkratkou M mám nastavené takto:

Zkratka (klíčové slovo) může být samozřejmě i delší, než jedno písmeno, to je plně na vás.

V cílovém URL můžete navíc použít i speciální kombinaci %s, na dané místo se pak vloží cokoliv, co v adresním řádku napíšete za tu svoji zkratku. Když třeba potřebuju něco přeložit do angličtiny nebo z angličtiny, napíšu do adresního řádku s cokoliv – a otevře se mi překlad na Seznam slovníku. Příslušná definice pak vypadá takhle:

Určitě si do Chrome nainstalujte rozšíření Don’t add custom search engines, které – jak již jeho název napovídá – zabrání Chromu přidávat mezi vaše vymazlené zkratky další vyhledávače podle své vůle a udělat vám v tom během pár dní zase bordel.

Jaké zkratky používám já?

Teď čistě pro vaši inspiraci, pro co všechno mám nějakou zkratku:

• < – Můj denní a týdenní plán v Teamwork Spaces
• m – E-mail jan.tichy@taste.cz – https://mail.google.com/mail/u/0/#inbox
• mm – E-mail jan.tichy@medio.cz – https://mail.google.com/mail/u/3/#inbox
• j – E-mail jantichy@jantichy.cz – https://mail.google.com/mail/u/1/#inbox
• d – Drive Taste – https://drive.google.com/drive/u/0/my-drive
• dd – Drive Medio – https://drive.google.com/drive/u/3/my-drive
• dj – Drive osobní – https://drive.google.com/drive/u/1/recent
• c – Kalendář – https://www.google.com/calendar/b/0/render
• k – Kontakty – https://contacts.google.com/u/0/preview/all
• t – Teamwork – https://taste.teamwork.com/#/home/projects
• q – Teamwork Spaces – https://taste.teamwork.com/spaces/dashboard
• x – Teamwork My Plan – https://taste.teamwork.com/#people/159425/tasks
• p – Teamwork Personal – https://taste.teamwork.com/#projects/251227/tasks
• tt – Teamwork My Time – https://taste.teamwork.com/#/people/159425/time
• kk – Teamwork Contacts – https://taste.teamwork.com/#/people/people
• f – Fakturoid – https://app.fakturoid.cz/
• r – Rezervační systém
• rr – Konferenční systém
• s – Slovník – http://slovnik.seznam.cz/?q=%s
• tr – Translate – https://translate.google.com/?sl=auto&tl=en&text=%s
• a – Google Analytics – https://analytics.google.com/analytics/web/?hl=en&authuser=2
• aa – Google Analytics CZ – https://analytics.google.com/analytics/web/?hl=cs&authuser=0
• g – Google Tag Manager – https://tagmanager.google.com/?authuser=2#/home
• co – Keboola Connection – https://connection.north-europe.azure.keboola.com/
• n – Deník N – https://denikn.cz/
• nn – Minuta po minutě – http://minutapo.cz/
• fa – Facebook – https://www.facebook.com/
• tw – Twitter – https://twitter.com/

Děje se to vlastně od začátku, co jsem založil Medio. A stává se to pořád a opakovaně. Někdo nám nabízí provize, když ho doporučíme. Jiný chce provizi, když doporučí nás. Další potřebuje do tendru konkurenční nabídku na oko. Je únavné to každému zvlášť vysvětlovat. Takže prosím vězte:

• Nedáváme ani nebereme úplatky v jakékoliv formě a podobě. Nechceme dělat zakázky, jejichž získání vyžaduje úplatek či protislužbu. Nevstupujeme ani jako partner či subdodavatel do projektů, o kterých víme, že jsou cinklé. Vůbec nás s takovými zakázkami neoslovujte.
• Provize za doporučení jsou úplatky, protože ovlivňují výsledné doporučení. Nechceme od vás žádnou provizi, pokud vás někomu doporučíme. Nedoporučujte nás prosím nikomu pro spolupráci, pokud od nás za to očekáváte provizi. Ani se nás na možnost provize vůbec neptejte. Nechceme být doporučování proto, že za to od nás dostanete zaplaceno, ale proto, že věříte nám a naší práci.
• Agenturní provize jsou úplatky. Jsme placeni klientem za nezávislé profesionální doporučení kvalitních médií, nikoliv médii za jejich upřednostňování. Když médium nebo reklamní systém poskytuje agenturní provize nebo slevy, v plné výši je při přefakturaci přiznáváme svým klientům. Pokud si je někdy necháváme, tak jen se svolením a plným vědomím klienta.
• Neúčastníme se výběrových řízení s nastrčenými nabídkami. Ani jako předem daný vítěz, který si zajistil další horší nabídky. Ani jako nastrčený podavatel nevýhodných konkurenčních nabídek pro podporu vítězství jiné společnosti. Pokud potřebujete do nějakého svého tendru podvržené nabídky, vůbec nás s tím prosím neoslovujte.
• Žádné zakázky na oko. Neuzavíráme falešné smlouvy, které se ve skutečnosti nerealizují, jen se za ně inkasují peníze, zpravidla z různých fondů, grantů a dotací, jejichž část se pak bokem vrací v tašce zpátky zprostředkovateli. Neděláme ani skutečné zakázky, kde se cena navýší o domluvenou částku, která se pak bokem přepošle někomu dál. S igelitkami a krabicemi od vína choďte za někým jiným.

Díky za pochopení.

Související články

• Robert Vlach: K čemu jsou provize dobré
• Martin Matějka: Jde to i bez provize!
• Lukáš Pítra: 2. rok na volné noze – furt dřina!

Proč je pro komunikaci nad projektem ve více lidech lepší Basecamp než e‑maily?

1. Udržuje se historie celé komunikace, je na jednom místě pod sebou vidět, kdo kdy co napsal. Nemusí se to lovit po jednotlivých mailech v inboxu či archivu.
2. Dá se na jakoukoliv zprávu z konverzace odkudkoliv odkázat.
3. Uprostřed diskuze nevypadne polovina příjemců z kopie tím, že někdo dá „reply“ místo „reply all“. U e-mailů si nemůžete být nikdy jistí, že jste dostali skutečně vše.
4. Všichni v projektu či vlákně průběžně vidí, zda se na úkolu pracuje či nikoliv, jestli někde nezůstalo něco hnít a viset nezodpovězené a nevyřešené.
5. Nově přidanému účastníku konverzace začnou hned chodit všechny další příspěvky a nic mu neunikne. U e-mailů jen některé, podle toho, kdo odpoví na který starší e-mail.
6. Nový člověk v projektu si může systematicky a přehledně pročíst veškerou dosavadní komunikaci, aniž by mu to musel někdo jiný nepřehledně a složitě přeposílat mail po mailu ze své schránky.
7. Když chce někdo opustit další komunukaci, protože se ho netýká, jednoduše se odhlásí od notifikací. To v případě mailů vůbec nejde.
8. Menší pravděpodobnost ztráty poslané zprávy či přijímané notifikace, odmítnutí mailu nebo přílohy, zahození do spamu.
9. A konečně Basecamp není překážkou ani pro odpůrce webového rozhraní, lze jej v základu používat i výhradně přes e-mail bez nutnosti se kamkoliv přihlašovat.

Za sedm let existence Media jsme za Basecamp dali něco málo přes 100.000 Kč. Je to myslím jedna z nejšťastněji vynaložených nákladových položek ve firmě.

Související články

• Jak nám Basecamp zlepšuje firmu od Marka Kříže
• Praktická ukázka: Proč a jak v Pábení používáme Basecamp 3 od Marka Mencla

Tomáš Krause na svém blogu sepsal krátkou úvahu o cenách placených tweetů. Jeho výpočty jsou sice výrazně reálnější, než původní nesmyslné třicetikoruny objevující se při spuštění PayForTweet. I tak mi ale přijdou hodně podstřelené. Chybí mi tam totiž připočtená prémie za samotnou osobu majitele daného Twitter účtu.

Prémie dává smysl pro obě zúčastněné strany:

• Z pohledu inzerenta proto, že jeho sdělení bude díky důvěryhodnosti majitele účtu, WOM, možnému virálnímu šíření fungovat daleko lépe, než nějaká běžná display reklama.
• Z pohledu majitele účtu je to pak kompenzace za to, že ze sebe jako dosud nestranného pozorovatele veřejně udělá uplatitelnou neobjektivní hlásnou troubu.

Obávám se ale, že tam, kde by taková inzerce dávala smysl, se pak často nepotkají představy obou stran o výši prémie. Inzerenti se budou držet blízko odhadům podle klasických metrik, jak je nastínil Tomáš Krause. Na druhé straně za to, abych si definitivně veřejně podkopal svou důvěryhodnost, bych jako majitel nějakého trochu fungujícího účtu chtěl za reklamu, které sám nevěřím, určitě řádově víc než pár tisíc.

Prodej tweetů se tak omezí jen na bezcenné účty, na kterých to skoro už ani nestojí za to, zpravidla obchodované na hromadných tržištích typu PayForTweet. Případně na výjimečné excesy, kde majitel účtu nedohlédne svou cenu. Anebo kde bude propagovanému produktu věřit i tak a finanční odměnu bude chápat jako příjemný bonus navrch.

Z pohledu inzerentů je ale dlouhodobě lepší sociálním sítím porozumět, spíš než si je kupovat. Daleko větší smysl tak dává jít cestou skutečného neplaceného WOM, linkbaitingu, online PR. Tedy ve zkratce být tak dobrý, zajímavý a přínosný, že o mně bude twittersféra psát sama, ráda a zadarmo.

Související odkazy:

• Za reklamní tweet chci 750 Kč
• Koupíte si už všechno, placené tweety jsou ale zatím příliš levné

Nejprve si přečtěte pěkný článek „Jsem mamlas“, meze znalostí a mysl začátečníka. Jeho autor Adam Herout ovšem nezmínil, že ve skutečnosti existuje ještě jeden svět. Svět za čarou.

Důvěrně znáte z oblasti SEO. Modrý obdélník jsou všechny znalosti v oboru. Zelený kruh představuje obyčejného SEO konzultanta. Žlutý kruh je SEO optimalizátor. No a pod červeným kruhem se neskrývá nikdo jiný, než SEO optimalizátor z Webtrhu.

S homeopatiky mám takové morální dilema.

Je samozřejmě jasné, že homeopatika jsou jeden obrovský podvod. Jejich reálná účinnost mimo placebo efekt nebyla nikdy objektivně prokázána. Farmaceutické firmy vydělávají miliardy na tom, že lidem lžou a za drahé peníze jim prodávají cukrové kuličky.

Na druhou stranu faktor psychiky se ukazuje být u řady lidí zásadním při léčbě spousty nemocí. Víra v léčebné účinky homeopatik je navíc podpořena právě i jejich vysokou cenou. V důsledku tak placebo efekt reálně zafunguje a skutečně přispěje ke zlepšení zdravotního stavu.

A tady je to dilema. Bez homeopatik a jejich přemrštěných cen by se objektivně pomáhající placebo efekt nekonal. Lhát nemocnému s vizí zlepšení jeho stavu je diskutabilní, ale asi obhajitelné. Za naprosto nemorální ale považuji vydělávat na takovém masovém podvodu nepředstavitelné peníze.

Jak to ale všechno skloubit, když vydělávat na lžích a podvodu je nemorální, ale užitečný placebo efekt je už z principu podmíněn právě tím, že farmaceutické firmy budou homeopatika prodávat, budou o nich lhát, budou si za ně říkat vysokou cenu, a tedy na nich vydělávat?

Co ještě o Honzíkovi a Terezce nevíte a ani jste nikdy vědět nechtěli…

• Terezka s Honzíkem se znají ze školy, kde se oba podíleli na vydávání Studentského listu.
• Dohromady se dali 20. srpna 2005 při sjíždění Sázavy poté, co se Honzík vloudil k Terezce do stanu pod průhlednou záminkou “jsem strýček Baloun a budu u vás bydlet”.
• Dodnes se nemohou dohodnout, zda sbalila ona jeho, nebo on ji.
• Jen několik dní nato Terezka ukázala, jakých obětí je v novém vztahu schopna, když s Honzíkem dobrovolně jela na víkendovou akci plnou programátorů, ajtíků a jiných asociálů.
• Jsou jedním z mála párů, kde ona je lepším řidičem než on.
• Domácí práce mají spravedlivě rozdělené. Honzík vaří a myje nádobí, zatímco Terezka opravuje auto a přezouvá na něm gumy.
• Terezka zjistila až příliš pozdě, že do Honzíkovy definice slova “procházka” zapadají i lana, helmy a úvazky.
• Jsou jedním z mála párů, které se nepohádaly při sjíždění řeky Ploučnice.
• U moře spolu byli do svatby pouze jednou. Na dvě hodiny. Na nudapláži.
• K zasnoubení došlo v sobotu 10. ledna 2009 a zahrnovalo výbornou večeři, procházku zasněženou krajinou, rozházené okvětní lístky růží, romantickou hudbu a klečení na podlaze.
• Ještě spolu nestrávili ani jeden Štědrý večer, protože Honzík odmítá jíst zaživa vařené šneky a Terezka odmítá u stromečku zpívat koledy.
• Se svými obsesemi se vzájemně doplňují. Terezka má sklony neustále luxovat, Honzík zase leštit již vyleštěné skleničky.
• V noci spí otočeni zadky k sobě.

Marek Prokop se ve svém článku Best practices vs. big ideas dotkl myšlenky, která platí snad ve všech oborech lidského činění. Našel jsem teď mezi svýma osobníma poznámka jednu, co jsem si napsal někdy před sedmi osmi lety:

„Život, jazz, novinařina, webdesign – je to stejné. Všude musí člověk nejprve naprosto dokonale ovládat základní pravidla. A pak je může začít směle porušovat. Ovšem i při tom porušování je musí mít neustále na paměti a být si v každém okamžiku vědom, že je porušuje.“

Třeba s takovým jazzem. Nejdřív musíte ovládat nástroj, naučit se noty a stupnice. Výborně, jste dobrým žákem lidové školy umění. Můžete hrát třeba popík. Ale zkuste si nějakou volnou jazzovou improvizaci! Budete mačkat náhodné tóny, bude to falešné a nebude se to dát poslouchat. Nebo opřete kytaru o kombo – chytí zpětnou vazbu a všichni okolo vás seřvou, že jste blb a že to neumíte vypnout.

Pak začnete doškálně improvizovat v rámci daných tónorodů, naučíte se rychlé běhy, nadrtíte se pár licků. Holky vás budou obdivovat, už jste schopní hrát třeba bigbít nebo blues. Zpětná vazba a zkreslená kytara budou vaším denním chlebem. Ale pořád budete omezeni těmi několika základními tóny stupnice, ostatní tóny jsou pro vás tabu. Když na ně sáhnete, bude to falešný, bude to znít jako chyba a přehmat.

Tak se vrhnete do světa harmonických vybočení, naučíte se vystavovat a rozvádět tenze a spoustu dalších podivných věcí. Prostě začnete porušovat všechna ta doškálná pravidla, která jste se předtím tak pracně nadrtili. Ale najednou už to nebude falešné. V těch starých dobrých několika doškálných tónech už totiž máte jistou půdu pod nohama. Můžete se od nich kdykoliv vydat třebas na dobrodružnou cestu alterovaných divností a umíte se k nim ve vhodnou chvíli zase vrátit.

A pak jednoho dne uděláte koncert, kdy se během večera nedotknete strun, kytaru budete mít celou dobu opřenou o kombo a na něm budete jenom točit s čudlíky. Bude to houkat a dělat roztodivné zvuky. Ale není to stejné, jako kdysi. Všichni budou říkat, jak je to skvělé, nápadité a neotřelé. Není to omyl ani náhoda. Už to tak chcete a je to váš záměr. Už jste překonali své řemeslo. Jste dál, než kdokoliv jiný.

Související odkazy:

• Marek Prokop: Best practices vs. big ideas
• Martin Malý: O obcházení bezpečnostní politiky