Autor: Jan Tichý

Z deníku slaměného vdovce. Poslední slaměný víkend se nesl ve znamení panického bourání, stavění, úklidu a vůbec dohánění všeho, co se mělo doma za ty tři měsíce pohnout kupředu. Ačkoliv píšu nesl, ve skutečnosti se ještě nese. K počítači jsem si zaběhl jen na skok, než na vaně zaschne spárovka a na místě bývalého umyvadla vyšumí odstraňovač silikonu.

Demoličně-stavební víkend mne ale přivedl k jednomu zásadnímu poznání. Ne že by to bylo poprvé, k témuž prozření docházím celkem často. Pokaždé je ale nebezpečně rychle vypustím z hlavy, abych pak záhy opět tvrdě narazil. Onen poznatek zní:

„V reálném světě neexistuje žádné UNDO, žádné Ctrl-Z.
Nebo možná existuje, ale je to rozbitý.“

V praxi se to projevuje tak, že pracně odbouráte kus zdi, pak zjistíte, že to vlastně byla blbost a že ta zeď tam nebyla zase až tak špatná, a místo rychlé kombinace malíčku a prostředníčku musíte strávit další půlden zpětným dozdíváním, abyste to dostali do stejného stavu jako na začátku.

Akorát mě přepadá nejasná předtucha, že pokud tohle udělám ještě několikrát, tak se pak bude velmi hodit nějaké Ctrl-Alt-Del.

Z deníku slaměného vdovce. Je pozoruhodné, jak dlouhodobé soužití s něžnější polovičkou vypěstuje v člověku rozličné podvědomé reflexy. Ty pak přetrvávají hluboce zakořeněné i dlouhé roky poté. Mám namysli například onen notoricky známý podivný pocit provinění pokaždé, když usedáte večer doma k počítači. V krajním případě doprovázený sázením se sám se sebou, jak dlouho vám bude dovoleno programovat dneska.

Abych to ale uvedl na pravou míru, Terezka je v tom zcela nevinně. V jejím případě nezřídka vyháním od počítače já ji. Většinou ovšem naše společné romantické večery mívají podobu poklidné lan party, každý pěkně u svého vlastního notebooku, jak to má být. Programátorův ideální vztah.

Letité zvyklosti jsou ale nezlomné. A tak i nadále, dokonce i když tu teď nikdo není a coby slaměný vdovec dosrkávám zbytky čínské polévky k večeři, useda k počítači mne pokaždé přepadá nezdolná nutnost pronášet věty typu „Jenom na pár vteřinek, miláčku, jen co si přečtu maily…“

Z deníku slaměného vdovce. Očekávaná tříměsíční slaměná svoboda slibovala na svém počátku mnohé hříšné radosti mládeneckého života. Zejména dlouhé romantické večery strávené s milenkou, které v srdci vzrušeně buší dva gigaherze, v hlavě tiše sténají dva gigabajty a která smyslně hltá každý něžný dotek na svých sto a dvou qwerotogenních zónách.

Nevím, kde se stala chyba. Nedovedu si to nijak rozumově vysvětlit. Možná za to může nutnost zvýšeného vykonávání pravidelných domácích prací. Možná za to může rychle se rozpadající sebedisciplína, která náhle ztratila pevný řád. Přebytek volného času se zkrátka nedostavil. Ba právě naopak. Romantické večery s křemíkovou láskou se záhy proměnily ve fádní stereotypní soužití. Velké věci, které měly být teď po třech měsících hotové, zůstávají stále jen na papíře. Na nic není pořádně kdy.

Je zjevné, že za těchto okolností se stává otázka případné citové i fyzické nevěry zcela irelevantní, z jistého pohledu až komicky absurdní. Veškeré milostné nástrahy, které slaměného vdovce dnes a denně pokoušejí, se zcela vytrácejí v úporné snaze udělat něco, co by za ním po těch volných třech měsících zůstalo. Aspoň něco. Cokoliv.

Z deníku slaměného vdovce. Autor bestselleru „Velká babiččina toastová kuchařka“ přichází s novým hitem sezóny. „Míchaná vajíčka na 1024 způsobů.“ Kniha od skutečného znalce v oboru psaná na základě osobních intenzívních zkušeností. Přes tisíc jedinečných receptů pro každý den. Vhodné i jako dárek pod stromeček – obsahuje speciální sekci „Míchaná vajíčka na štědrovečerní tabuli“. A teď pozor, pro prvních 1024 kupujících máme jako bonus zcela zdarma kapesní příručku „K čemu všemu se hodí kečup“. Již brzy u vašich knihkupců!

Z deníku slaměného vdovce. Víkend se nesl ve znamení kleklého počítače, což je pro ovdovělého ajtíka pohroma vskutku nevídaná. Opuštěn, osamocen, připraven o vše, co kdy miloval. Jedna láska za kanálem, druhá v křemíkovém nebi. Nakonec se ale našla útěcha. Polévková lžíce a velké balení Nutelly.

Z deníku slaměného vdovce. Zvířátka trpí hlady. Kytičky trpí žízní. Honzík trpí hlady a žízní. Lednička je žalostně prázdná. Čokolády došly. Zmrzliny taky. Samotný toping na zmrzlinu se ukázal být velkou mňamkou. Ale už taky došel. Není tu nikdo, kdo by se o nás postaral. Jenom octomilkám se tu nějak záhadně začalo dařit. Terezko, kdypak se nám už konečně vrátíš? 🙂

Z deníku slaměného vdovce. Při vaření špaget ke svátečnímu nedělnímu obědu se ukázalo chybou podlehnout vidině co nejméně ušpiněného nádobí a nepoužít cedník. Slévání přes pokličku, tak osvědčené u brambor, zde zcela selhalo. Také není vhodné špagety z dřezu oplachovat vodou, jsou pak hnedle studené a nedají se jíst.