Tomáš Krause na svém blogu sepsal krátkou úvahu o cenách placených tweetů. Jeho výpočty jsou sice výrazně reálnější, než původní nesmyslné třicetikoruny objevující se při spuštění PayForTweet. I tak mi ale přijdou hodně podstřelené. Chybí mi tam totiž připočtená prémie za samotnou osobu majitele daného Twitter účtu.
Prémie dává smysl pro obě zúčastněné strany:
- Z pohledu inzerenta proto, že jeho sdělení bude díky důvěryhodnosti majitele účtu, WOM, možnému virálnímu šíření fungovat daleko lépe, než nějaká běžná display reklama.
- Z pohledu majitele účtu je to pak kompenzace za to, že ze sebe jako dosud nestranného pozorovatele veřejně udělá uplatitelnou neobjektivní hlásnou troubu.
Obávám se ale, že tam, kde by taková inzerce dávala smysl, se pak často nepotkají představy obou stran o výši prémie. Inzerenti se budou držet blízko odhadům podle klasických metrik, jak je nastínil Tomáš Krause. Na druhé straně za to, abych si definitivně veřejně podkopal svou důvěryhodnost, bych jako majitel nějakého trochu fungujícího účtu chtěl za reklamu, které sám nevěřím, určitě řádově víc než pár tisíc.
Prodej tweetů se tak omezí jen na bezcenné účty, na kterých to skoro už ani nestojí za to, zpravidla obchodované na hromadných tržištích typu PayForTweet. Případně na výjimečné excesy, kde majitel účtu nedohlédne svou cenu. Anebo kde bude propagovanému produktu věřit i tak a finanční odměnu bude chápat jako příjemný bonus navrch.
Z pohledu inzerentů je ale dlouhodobě lepší sociálním sítím porozumět, spíš než si je kupovat. Daleko větší smysl tak dává jít cestou skutečného neplaceného WOM, linkbaitingu, online PR. Tedy ve zkratce být tak dobrý, zajímavý a přínosný, že o mně bude twittersféra psát sama, ráda a zadarmo.
Že bych, hlava skopová, zapomněl poslat fakturu?
Zrovna jsem ti chtěl za reklamní tweet nabídnout 900k, tak nic, holt to budu muset stornovat…
Koukáte na to myslím špatně. Nejste nucený tweetovat to, co vás samotného neoslovuje.
Co se mě samotného týká, neměl bych problém tweetnout nějakou reklamu, která by propagovalo produkt či službu, které sám věřím.
A tam bych s cenou za tweet v řádu stovek korun neměl problém.
Stejné to je i s cenou za reklamní články, které po mě lidé chtějí psát a umisťovat ke mě na blog. I tam 99 ze stovky poptávek odmítnu, nebo si za to řeknu sumu, kterou z celkem pochopitelných důvodů inzerent odmítne zaplatit.¨
Jen tedy dotázek: byl byste ochotný tweetnout reklamu na něco, co vás samotného oslovuje, za pár stovek?
Hlavně neodpovídejte, že věci které vás zaujmou tweetujete zdarma. To by totiž krapátek zavánělo pokrytectvím. Tweetovat něco zdarma, přičemž by vám někdo za totéž nabídl peníze, to nedělá nikdo.
„Tweetovat něco zdarma, přičemž by vám někdo za totéž nabídl peníze, to nedělá nikdo.“
I takový „blbci“ se najdou :).
Z pohledu reklamy mi přijde už lepší i ten Facebook. I když má člověk na Twitteru plno lidí, kliknutí je pár. Přátelské retvítnutí je fajn, ale placené? Nějak tomu nevěřím. Má cenu se vůbec do nějakého systému registrovat?