Marek Prokop se ve svém článku Best practices vs. big ideas dotkl myšlenky, která platí snad ve všech oborech lidského činění. Našel jsem teď mezi svýma osobníma poznámka jednu, co jsem si napsal někdy před sedmi osmi lety:
„Život, jazz, novinařina, webdesign – je to stejné. Všude musí člověk nejprve naprosto dokonale ovládat základní pravidla. A pak je může začít směle porušovat. Ovšem i při tom porušování je musí mít neustále na paměti a být si v každém okamžiku vědom, že je porušuje.“
Třeba s takovým jazzem. Nejdřív musíte ovládat nástroj, naučit se noty a stupnice. Výborně, jste dobrým žákem lidové školy umění. Můžete hrát třeba popík. Ale zkuste si nějakou volnou jazzovou improvizaci! Budete mačkat náhodné tóny, bude to falešné a nebude se to dát poslouchat. Nebo opřete kytaru o kombo – chytí zpětnou vazbu a všichni okolo vás seřvou, že jste blb a že to neumíte vypnout.
Pak začnete doškálně improvizovat v rámci daných tónorodů, naučíte se rychlé běhy, nadrtíte se pár licků. Holky vás budou obdivovat, už jste schopní hrát třeba bigbít nebo blues. Zpětná vazba a zkreslená kytara budou vaším denním chlebem. Ale pořád budete omezeni těmi několika základními tóny stupnice, ostatní tóny jsou pro vás tabu. Když na ně sáhnete, bude to falešný, bude to znít jako chyba a přehmat.
Tak se vrhnete do světa harmonických vybočení, naučíte se vystavovat a rozvádět tenze a spoustu dalších podivných věcí. Prostě začnete porušovat všechna ta doškálná pravidla, která jste se předtím tak pracně nadrtili. Ale najednou už to nebude falešné. V těch starých dobrých několika doškálných tónech už totiž máte jistou půdu pod nohama. Můžete se od nich kdykoliv vydat třebas na dobrodružnou cestu alterovaných divností a umíte se k nim ve vhodnou chvíli zase vrátit.
A pak jednoho dne uděláte koncert, kdy se během večera nedotknete strun, kytaru budete mít celou dobu opřenou o kombo a na něm budete jenom točit s čudlíky. Bude to houkat a dělat roztodivné zvuky. Ale není to stejné, jako kdysi. Všichni budou říkat, jak je to skvělé, nápadité a neotřelé. Není to omyl ani náhoda. Už to tak chcete a je to váš záměr. Už jste překonali své řemeslo. Jste dál, než kdokoliv jiný.
Související odkazy:
- Marek Prokop: Best practices vs. big ideas
- Martin Malý: O obcházení bezpečnostní politiky
Čudlíky na kombu — tak to musím někdy zajít na nějaký tvůj koncert 😉
Sice na nic nehraju, ale tento clanek se mi libi, cesta za prekonanim remesla .. skvele 🙂
Není to jen o hudbě, ale o dosažení mistrovství v dané oblasti. Směle do toho. Díky za dobrou úvahu.
Otázkou je, zda je potřeba překonat řemeslo, nebo sám sebe. Ne vždy je potřeba být mistrem, abych překonal rozsah svého řemesla. Stačí být vizionářem. Nebo ne?